Josef Čapek

17. prosince 2008 v 13:43 | Klara

Josef Čapek

malíř a spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí:
23.03. 1887 / duben 1945
Místo narození: / místo úmrtí:
Hronov / Bergen-Belsen-Dolní Sasko
Znamení:
Beran







//

Josef Čapek, mnohostranná osobnost meziválečného období, se narodil 28. března 1887 v Hronově. Byl to malíř, grafik, dramatik, prozaik a autor próz pro děti, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik.

Slovesné dílo Josefa Čapka se vyvíjelo v těsném vztahu k tvorbě výtvarné. Zpočátku psal s
bratrem Karlem krátké prózy, které postupně dokumentují vývoj obou autorů v kontaktu s dobovými stylovými tendencemi - od secese přes novoklasicismus po kubismus. Rozsáhlou část díla Josefa Čapka tvoří studia, eseje a fejetony o
umění.

Otec Josefa Čapka byl lékař a osvětový pracovník, matka byla sběratelkou literárního folkloru. Oba sourozenci Josefa Čapka - Karel a Helena - byli spisovatelé
. Dětství prožil v Malých Svatoňovicích a v Úpici.

Josef Čapek vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Roku 1904 odešel natrvalo do Prahy, kam se později přestěhovala celá rodina
. V letech 1904 - 1910 studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Již za studií navázal kontakty s uměleckým a literárním světem. V letech 1910 - 1911 pobýval studijně v Paříži.

Po návratu do Čech byl kratší dobu redaktorem Uměleckého měsíčníku. Potom vstoupil do spolku Mánes a spoluredigoval jeho časopis Volné směry.

Spolu s bratrem Karlem a s S.K. Neumannem se podílel na vydání generačního Almanachu na rok 1914. V období mezi válkami se vedle malířství, knižní grafiky a scénického výtvarnictví věnoval novinářské a literární činnosti. Pracoval v Národních listech, v letech 1921 - 1939 pak v Lidových novinách.

Vzhledem k tomu, že se intenzivně angažoval v protifašistickém zápase, byl již 1. září roku 1939 zatčen a vězněn v koncentračních táborech.

Josef Čapek zemřel na sklonku 2. světové války, a to v dubnu 1945 v Bergen-Belsenu v Dolním Sasku pravděpodobně na tyfus. Symbolický hrob je v Praze na Vyšehradském hřbitově.


Dílo:
Prózy psané společně s Karlem Čapkem:
Zářivé hlubiny a jiné prózy - 1916
Krakonošova zahrada
- 1918

Prózy v jeho samostatných knižních souborech:
Lelio - 1917
Pro delfína - 1923
Nejskromnější umění - 1920
Málo o mnohém - 1923
Umělý člověk - 1924
Ledacos - 1928
Stín kapradiny - 1930 - baladická novela

Dramata:
Země mnoha jmen - 192 - alegorická a utopické drama
Ze života hmyzu - 1921 - spolupráce s bratrem Karlem
Adam Stvořitel - 1927

Pro děti:
Povídání o pejskovi a kočičce - 1929
O tlustém pradědečkovi a loupežnících - 1932 - pohádka

Studia, eseje, fejetony:
Kulhavý poutník - 1936 - meditativní dialogický esej
Psáno do mraků - 1947 - vydáno posmrtně, deníkové zápisy z let 1936 - 39
Básně z koncentračního tábora - vyšlo posmrtně v roce 1946
 

Ladislav Stroupežnický

17. prosince 2008 v 13:35 | Klara
Ladislav Stroupežnický Významný český dramatik a prozaik. Je příznačné, že se narodil ve stejném roce, ve kterém byl zřízen Sbor pro zřízení Národního divadla, jehož předsedou byl František Palacký a vznikla první sbírka na postavení Národního divadla.
Stroupežnický se narodil 6. ledna 1850 v rodině správce místního panství. Byl velmi hýčkaným dítětem
a rodina měla v kraji velké slovo. To se odrazilo i na jeho povaze, již ve druhé třídě reálky v Písku byl vyloučen pro kázeňské problémy a neprospěch. Pro budoucího spisovatele se mu tedy dostalo velmi chabého vzdělání. Do dalších škol ho již rodiče neposlali a musel pomáhat otci na statku.
V roce 1867 v noci při honitbě vystřelil na myslivce a při náhlém pominutí smyslů chtěl sám spáchat sebevraždu zastřelením. Způsobil si ale jen těžké zranění, které ho poznamenalo na celý život. Po stránce fyzické tak, že si ustřelil dolní čelist a nos, více než rok strávil v nemocnici, kde mu provedli plastiku, nemohl mluvit, proto dál doplnil své vzdělání a začal psát humoristické povídky, po stránce psychické se prohloubily jeho psychické problémy, stranil se lidí, byl zamlklý, nesnášenlivý, zatrpklý a jízlivý.
Po prvních úspěších jeho povídek (jako humorista mnoho úspěchů neměl) odešel hledat štěstí do Prahy, kde začal psát divadelní hry a živil se jako úředník v pojišťovně (některé prameny uvádějí jako magisterský písař).
Ve druhé polovině 19. století sílí tlak na postavení stálého českého kamenného divadla. V roce 1867 byl postaven základní kámen k budoucímu Národnímu divadlu a v roce 1881 bylo divadlo poprvé otevřeno a záhy na to vyhořelo. Podruhé bylo otevřeno Národní divadlo v roce 1883, jeho ředitelem
se stal dramatik F.A.Šubert a dramaturgem Ladislav Stroupežnický. Z toho je vidět, že byl v té době již významnou osobou v českém divadelnictví, i když rozhodně nebyl všemi obdivován a uctíván. Jeho hry nebyly příliš úspěšné a ani Naši furianti nebyly obecenstvem ani kritikou kladně přijaty. Přesto se jako dramaturg udržel v Národním divadle až do své předčasné smrti, zejména díky své horlivosti a pracovitosti.
Jeho dílo navazovalo na dramatickou tvorbu Štěpánka, Klicpery nebo Tyla. V době, kdy byl Stroupežnický dramaturgem Národního divadla, tvořili divadelní hry takové osobnosti jako například Bozděch - Světopán v županu, J.J.Kolár - Smiřičtí, Vrchlický - třeba Noc na Karlštejně, Zeyer - Radúz a Mahulena, Preissová - např. Její pastorkyňa, bratří Mrštíkové - Maryša nebo Alois Jirásek se svojí Lucernou.
V Národním divadle působil Stroupežnický jako dramaturg až do své smrti v roce 1892 (zemřel přesně 25 let po svém neúspěšném sebevražedném pokusu - 11.8.) a je pohřben na pražském Olšanském hřbitově.
Stěžejnost jeho díla je zejména v dramatické tvorbě. Napsal také sbírku epické poezie - Den soudu a prozaické dílo: Z mé cesty do Itálie, Lidé směšní a ubozí a Rozmařilé historky, ale z dnešního pohledu se těmto pokusům nepřikládá velký význam.
Jeho dramata tvoří mezník v českém divadelnictví, byl propagátorem jevištního realismu.
DÍLO:
Zvíkovský rarášek (1883) - děj se odehrává v jeho rodném kraji, kam se většinou ve své tvorbě vrací. Hlavní postavou je Mikuláš Dačický z Heslova, vykreslený jako záletník.
Naši furianti (1887) - opět se veselohrou vrací do rodného kraje, tentokrát rodné vesnice, Cerhovice, kde se narodil přejmenoval ve hře na Honice, rodina Dubských a Hoškových je také autentická. Hra vypráví o furiantství na české vesnici, malicherném sporu starosty Dubského a radního Buška, o tom, kdo bude ve vsi ponocným, o paličském dopise Kristýny Fialové.
Paní mincmistrová (1885) - komedie, opět hrdinou Mikuláš Dačický z Heslova, podle této hry byl natočen film Cech panen kutnohorských.
Zkažená krev - jednoaktovka s historickou a sociální tématikou
Na Valdštejnské šachtě - divadelní hra ovlivněná Ibsenem
Christoforo colombo
Noviny a karty

Černé duše
Sirotčí peníze

Velký sen
a dalš

Josef Kajetán Tyl

17. prosince 2008 v 10:43 | Klara

Josef Kajetán Tyl

Spisovatel, dramatik, redaktor, ředitel herecké společnosti

Datum narození: / datum úmrtí:
04.02. 1808 / 11.07.1856
Místo narození: / místo úmrtí:
Kutná Hora / Plzeň
Znamení:
Vodnář






Josef Kajetán Tyl byl zakladatelem moderního českého divadla, tvůrce národní hymny a významný prozaik.

Tylův otec byl krejčím a hudebníkem u vojska. Základní školní vzdělání získal Tyl v rodišti, od roku 1822 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a později v Hradci Králové, kde bydlel u V. K. Klicpery. Právě Klicpera v Tylovi probudil lásku k divadlu. Při studiích se Tyl živil kondicemi. Navštěvoval německá a česká divadelní představení a začal psát básně.

Na studium filozofie se Tyl vrátil do Prahy, ale jeho láska k divadlu byla příliš silná a tak se již od roku 1829 stal členem Hilmerovy kočovné divadelní společnosti. Hrál v českých hrách na českém i německém venkově a po rozpadu společnosti jezdil s různými cizími společnostmi. Tyl neuznával úroveň českých představení ve Stavovském divadle. Jeho snem bylo založit svou vlastní společnost, ale bránil mu v tom nedostatek financí
.

Trvalejší místo vojenského účetního nalezl J. K. Tyl po roce 1831 v pražských josefských kasárnách. Tímto zaměstnáním si finančně
polepšil a mohl se tak ve volném čase věnovat literatuře a divadlu. Tylova díla byla v té době průměrná, přesto se stal nejčtenějším českým prozaikem.

Josef Kajetán Tyl začal pracovat jako ochotnický herec, dramatický spisovatel a překladatel, redaktor a organizátor společenského života v Praze. V letech 1835 - 37 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla, kde hrával i K. H. Mácha a K. Sabina. Činnost divadla byla později zastavena.

J. K. Tyl se znovu pokusil o samostatné divadlo v Růžové ulici, avšak česká představení se musela vrátit do Stavovského divadla. Zde byl Tyl jmenován v roce 1846 dramaturgem českých her. Jeho úkolem bylo vybírat cizí hry a ročně dodat dvě vlastní hry a šest z překladů. Tylův způsob tvorby se změnil z prózy na dramatickou tvorbu a tím se stal národem milovaným dramatikem

Josef Kajetán Tyl se mimo jiné věnoval i činnosti redaktorské. Roku 1833 se ujal redakce časopisu Jindy a nyní. Tento časopis po roce přejmenoval na Květy české a později na Květy. Uveřejňoval v nich své básně, překlady a práce jiných uznávaných autorů. Dále řídil časopis Vlastimil, vydával sborníky jako Pomněnky, České besedy a sbírku divadelních her Česká Thalia.

V letech 1846 - 47 redigoval a sám psal lidovýchovný dvouměsíčník Pražský posel, který v revoluci plnil politické úkoly. V roce 1849 vyšlo několik desítek čísel Sedláckých novin pro obyvatele venkova, byly však úředně zakázány.

Josef Kajetán Tyl často užíval pseudonymy, například H. Horský, Horník, Jan Vítek aj.

Roku 1842 opustil Tyl místo u vojenské správy a působil jako režisér a později i dramaturg českých her
ve Stavovském divadle. V roce 1848 zastával funkci setníka Svornosti - součásti ozbrojené národní gardy a stal se také poslancem říšského sněmu.

Po nástupu Bachova absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. V roce 1851 byla divadlu odňata státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se stal terčem útoků některých kolegů, proto odešel z Prahy
a živil se až do smrti jako kočovný herec.

Rostoucí bída a velké pracovní vypětí způsobily J. K. Tylovi předčasnou smrt. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s
ním písní Kde domov můj. Hrob J. K. Tyla je na Mikulášském hřbitově v Plzni.

Dílo Josefa Kajetána Tyla:

Próza:
Statný Benada - 1830, historická povídka vzniklá ještě za studentských let
Mladý harfeník a starý flétnista - 1835
Hudební dobrodruzi - 1833, povídky ze současnosti
Pouť českých umělců - 1836, povídky ze současnosti
Pomněnky z Roztěže - 1838, povídky ze současnosti
Rozina Ruthardová - 1839, historická novela, námětem byla slavná historie Kutné Hory

Dekret kutnohorský - 1844, historická novela z doby vlády Václava IV. popisuje boj Čechů s cizozemci o pražskou univerzitu. Napsáním této povídky si Tyl kladl za cíl sjednotit Čechy.

Divadelní ředitel - 1840, povídky ze současnosti

Rozervanec - 1841, povídka, ve které vystupují dva hlavní hrdinové -Karel a Hynek. Karel se věnuje vlastenectví a tím překoná svou úzkost. U Hynka se projevuje sebelítost a žal, na své okolí působí depresivně a nakonec umírá.

Poslední Čech - 1844, první Tylův román
Kusy mého srdce - 1844, mladý Albert hledá sám sebe, svou osobnost a vlastenectví.
Ze života chudých - 1845
Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha - 1847
Chudí lidé - 1849

Divadelní hry:
Hlavní těžiště Tylovy tvorby je v divadelních hrách. Lze je rozdělit do tří skupin:

Dramatické báchorky:
Strakonický dudák aneb Hody divých žen - 1847 - dramatická báchorka, ve které dudák švanda odchází do ciziny, aby byl hoden své lásky Doroty. Společnost mu dělají hodný Kalafuna a zrádný Vocilka. Švanda díky očarovaným dudám podlehne slávě velkého světa. Nakonec se ale díky své matce a Dorotce svého očarování zbaví.

Jiříkovo vidění - 1849
Tvrdohlavá žena - 1849
Lesní panna - 1850

Historické hry:
Kutnohorští havíři - 1848, divadelní hra, jejíž děj zasahuje do doby vlády Ludvíka Jagelonského. Havíři bojují proti nespravedlnosti mincovních úředníků.

Jan Hus - 1848
Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové - 1849
Žižka z Trocnova - 1849

Činohry ze současného života:
Tyto hry se dotýkají konfliktů v měšťanském a řemeslném rodinném prostředí a těžkého hereckého života.

Paní Marjánka, matka pluku - 1845
Pražský flamendr - 1846
Paličova dcera - 1847
Bankrotář - 184
Chudý kejklíř - 1848

Samostatné místo v Tylově divadelní tvorbě má pražská lokální fraška
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- 1834, hra se zpěvy, k níž nápěv složil František Škroup. Jedna z písní Kde domov můj natolik zlidověla, že se stala českou národní hymnou.
 


Tomáš Garrigue Masaryk

17. prosince 2008 v 10:42 | Klara

Tomáš Garrigue Masaryk

1. československý prezident

Datum narození: / datum úmrtí:
07.03. 1850 / 14.09.1937
Místo narození: / místo úmrtí:
Hodonín / Lány
Znamení:
Ryby






Tomáš Garrigue Masaryk, uváděno také Tomáš Garrique Masaryk (7. března 1850, Hodonín - 14. září 1937, Lány) byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista.

Život
Masaryk se narodil v chudé rodině . Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu.

Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta.

Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil.

Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval "přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice" - realismus. Revue "Čas" se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti - Jana a Olgu.

I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly "Naše doba", nebo do novin "Čas", na jejichž vzniku se aktivně podílel.

Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému a nedobře nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky, to ostatně dokázala.

Masaryk byl hluboce věřící člověk, přesto uvítal vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí.

Za první světové války Masaryk zaujal stanovisko nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize "Nová Evropa: Stanovisko slovanské" ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy, eventuelně i ve formě federace demokratických států.

K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu.

Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když "Tatíček Masaryk" zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: "Nebát se a nekrást".

Masaryk byl označen za "presidenta Osvoboditele" a ještě za jeho života byl přijat zákon "Masaryk se zasloužil o stát", známý též jako Lex Masaryk. Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní.

Dílo
Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození. Praha 1895; 2. ed.: Praha 1908
Naše nynější krise. Praha 1895
Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1896; 2. ed.: Praha 1908

Životopisná data
Studia
1872 maturita a zápis na filosofickou fakultu ve Vídni na obor filologie
1876 konec universitních studií

Politická činnost
nový politický směr realismus
1891-1893 poslanec říšské rady s mandátem za mladočechy
1899 Polanská aféra - Hilsneriáda - po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky prosadil revizi procesu
1900 vytváří českou stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková)
1907-1914 poslanec říšské rady s mandátem za mladočechy
1916 jednání v Anglii o budoucím Československu
1917 jednání v Rusku
1918 jednání v USA
1918, 1920, 1927 a 1934 president ČSR
14. prosince 1935 pro nemoc abdikoval

Pedagogická činnost
1876 doktorská teze
1878 "Privatdozent" v Vídni
1881 habilitace
1882 Extraordinárus filozofie České univerzity v Praze
1897 profesorem Karlovy university

Publikační činnost
Politika
1895 Česká otázka
1895 Naše nynější krise
1895 Jan Hus
1896 Karel Havlíček
1896 Moderní člověk a náboženství
1896 Otázka sociální
1918 Nová Evropa
kniha pamětí Světová revoluce

Věda
1883 redaktor vědeckého časopisu Athenaeum
1881 habilitace zabývající se problémem sebevraždy

Jan Hus

17. prosince 2008 v 10:40 | Klara

Jan Hus

Náboženský myslitel, kazatel, reformátor, učitel, kněz...

Datum narození: / datum úmrtí:
1371 / 06.07.1415
Místo narození: / místo úmrtí:
Husinec u Prachatic / Kostnice - byl upálen.
Znamení:
-----






Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor Mistr Jan Hus se narodil v roce 1371 v Husinci u Prachatic. O jeho dětství mnoho nevíme, většinou jde pouze o legendy.

Studoval na pražské univerzitě artistickou fakultu, kde získal v roce 1396 titul mistra svobodných umění. V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu a nechal se vysvětit za kněze.Jako učitel používal v psaném projevu hlavně latinu.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli. Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a nešvary bohatého panstva. Získal si tím obdiv široké vrstvy pražské společnosti, od chudých lidí až po královskou společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Husovým vzorem byl Viklef, jehož učení proniklo do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny Žofie, byla mu jeho kázání tolerována. V roce 1408 se ale arcibiskup postavil proti každému, kdo uznával Vikléfa a přikázal všem odevzdal jeho spisy. Čeští mistři i studenti odmítli poslušnost a spisy nevydali. Pražský arcibiskup dal v roce 1410 spálit Vikléfovy spisy jako kacířské a na Husa uvalit kletbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení. Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus raději opustil Prahu a usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách a v roce 1414 na Krakovci. Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české království nařčeno z kacířství. Nebezpečí ale přišlo od koncilu, který zasedal v jihoněmecké Kostnici.

Císař Zikmund vyzval Husa, aby se omluvil za své kacířství, před církevním koncilem.Žádal jeho podřízení se autoritě církve. Jakmile vstoupil Hus na půdu církve, podléhal církevnímu právu a podle něj už byl předem odsouzen. V Kostnici byl zatčen a uvězněn.

Hus věděl, že jako kněz- kacíř může dostat trest doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z názorů, které nikdy nehlásal. Ani po dlouhém vězení, tělesných trestech a psychickém tlaku, Hus neustoupil ze svých názorů a byl 6.července 1415 upálen na hranici před hradbami Kostnice a to na místě, kam se zahrabávali koně. Kati Husův popel vyhrabali a hodili ho do Rýna, aby z Husa, jako z kacíře, nic nezůstalo a yb jeho příznivci nemohli uctívat jeho ostatky. Hus ale dobře věděl, že jeho smrt bude mít v Čechách obrovský ohlas.

Rok po Husově smrti padl do spárů ohně také jeho věrný přítel, stoupenec reformy Jeroným Pražský.

Husovo učení dalo vzniknout husitskému hnutí, české reformaci a úsilí o proměnu katolické církve. Zasloužil se vydání Dekretu kutnohorského, který podstatně zmenšil význam německých mistrů. Husovi se také přiznává zásluha na reformě českého pravopisu- začal jako první používat čárky. Byl prvním z našich spisovatelů, který dbal na čistotu jazyka.

Díla Mistra Jana Husa:

O církvi / De ecclesia, 1413/ - latinský spis, ve kterém Hus zveřejňuje názory na poslání církve. Pokud podle něj nežije biskup ani papež v souladu se zásadami křesťanství, namohou se pokládat za členy církve a nezaslouží si úctu.Toto dílo bylo jedním z důvodů Husovi obžaloby.

Výklad viery, Desatera a Páteře / motlitby Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš, 1412/ -Husův výklad motliteb. Líčí v něm zkázu mravů u duchovenstva. Zastává názor, že pravý křesťan má pro pravdu bojovat. Hus se zde nevyhýbá ani kritice vlastní osoby. Také vyzval pány, rytíře, měšťany a knížata, aby dbali na čistotu mateřského jazyka.

Knížky o svatokupectví / 1413/ - nejkritičtější Husův spis, ve kterém odsuzuje obsazování církve za úplatu. Kritizuje prakticky celou soudobou společnost a tvrdí, že už vlastně neexistuje prav á církev, protože vládne Antikrist.

Postila, tj. výklad svatých čtení nedělních / post illa verba - po oněch slovech, 1413/ ,-velký soubor kázání. Toto Husovo dílo má velký kulturně-historický význam, zobrazuje soudobý život lidí.

Seznam děl:
O církvi/1413/, Výklad viery, Desatera a Páteře /1412/, Knížky o svatokupectví /1413/, Postila, tj. výklad svatých čtení nedělních /1413/

Alois Irásek

17. prosince 2008 v 10:38 | Klara

Alois Jirásek

Spisovatel

Datum narození: / datum úmrtí:
23.08. 1851 / 12.03.1930
Místo narození: / místo úmrtí:
Praha / Praha
Znamení:
Lev






Alois Jirásek český prozaik, dramatik a tvůrce historického realistického románu, se narodil 23.8.1851 v Hronově v rodině drobného živnostníka. Jeho otec nebyl dobrým podnikatel, rodinu zatížil splácením dluhů.

Jirásek vystudoval gymnázium a poté se rozhodoval mezi malířstvím, ke kterému měl velký talent a historií. Nakonec si vybral , hlavně z existenčních důvodů, studium na pražské filozofické fakultě. Díky pobytu v Praze měl možnost se seznámit se spisovateli, kteří psali pro časopis Lumír a také s M. Alšem.

Po úspěšném ukončení studií, jako středoškolský profesor vyučoval v Litomyšli. Zasloužil se o to, že se Litomyšl stala mimopražským kulturním centrem. Pobyt v tomto kraji ho inspiroval k jeho literární tvorbě. Později přesídlil do Prahy , kde vyučoval na gymnáziu a v této době napsal většinu svých velkých románů.

Dílo Aloise Jiráska je umístěno do časového rozmezí od dob mystických / Staré pověsti české/ až do 19.století. Upíná se především k době husitské, pobělohorské a k národnímu obrození. V květnu 1917 stál Jirásek spolu s J. Kvapilem v čele Manifestu českých spisovatelů. Manifest si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů .

Po vzniku Československa zvolili Jiráska do Národního shromáždění. Byl také senátorem za pravicovou národní demokracii v letech 1920-25. V roce 1925 se začal veřejnosti stranit a o politické dění se nezajímal. Alois Jirásek zemřel v 12.3.1930 v Praze.

Díla Aloise Jiráska:
Mezi proudy - třídílný román / Dvojí dvůr-1887, Syn Ohnivcův-1888, Do tří hlasů -1890/. Jirásek zde zobrazil dobu husitskou, vládu Václava IV. a vznik českého reformního hnutí.

Proti všem - třídílný román / Skonání věků, Kruciata, Boží zástup - vše 1894/. Trilogie je rovněž z doby husitské. Jirásek zde přibližuje husitskou revoluci, radikální tábory, chiliastické sekty, umírněné Pražany. Děj se skládá z osudů zemanské dcery Zdeny z Hvozdna a jejího milence fanatického kněze Bydlinského. Dílo končí dramatickým popsáním bitvy na Vítkově.

Bratrstvo - třídílný román, který volně navazuje na předchozí trilogie. / Bitva u Lučence- 1899, Mária- 1904, Žebráci -1909/. Děj se soustřeďuje na doznívání a rozklad husitství. Hlavními hrdiny jsou hejtman Talafús a jeho milenka vášnivá a zrádná Mária, kterou Jirásek představuje jako plnokrevnou, nebojácnou ženu.

Husitský král - /1920/ - román o životě Jiřího Poděbradského.

Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč - dramatická trilogie o životě těchto osobností.

Skály - /1886/ - román z doby pobělohorské popisující utlačování společenské třídy feudálním řádem a katolickou církví.

Psohlavci -/1883-1884/ - tématem tohoto díla je rovněž protifeudální odboj. Hlavní postavou je Jan Sladký- Kozina, který je vůdcem Chodů v boji s Lamingerem.Kozina je bojovníkem za práva lidu.

Skaláci - /1874/ - poslední román zachycující dobu pobělohorskou, popisuje poslední vzpouru z roku 1775 na Náchodsku.

Temno - / 1912-1914/ - román z doby protireformačního útlaku.Zachycuje špatnou morální a kulturní situaci národa. Celá země podlehla katolicismu, jen pár nekatolíků se brání jezuitskému tlaku.

F.L.Věk - /1888-1906/ - pětidílný román z dob národního obrození. Jde zde o období od sedmdesátých let 18. století do dvacátých let 19. století. Román popisuje životní osudy F.L.Věka. Vystupují v něm i další postavy , např. Václav Thám, Jan Theobald Held, Václav Matěj Kramerius aj. Nejvýznamnějšími postavami kromě Věka jsou kněz P.Matouš Vrba, nepřítel francouzské revoluce a vzdělaný dr. Srnka, vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu.

U nás - čtyřdílná kronika / Úhor - 1899, Novina - 1899, Osetek - 1902, Zeměžluč - 1903/, Zabývá se národním obrozením v rodném kraji A. Jiráska. Díky knězi Pavlovickému tu obrozenecké hnutí jinou podobu, řeší sociální otázky a snaží se zlepšit úroveň života venkovského lidu.

Filosofská historie - /1877/ - povídka z prostředí litomyšlského kraje líčí osudy povahově rozdílných studentů a jejich lásek. Osudy nebojácných mladíků kontrastují s osudy věčně ustrašeného aktuára Roubínka.

Vojnarka - /1890/, Otec /1894/ - povídky nastiňují reálné konflikty venkova.

Lucerna - /1905/ - symbolická hra, ve které se vzájemně prolíná pohádkový svět se světem panstva a poddaných.

Staré pověsti české - /1894/ - dílo věnované mládeži.

Z Čech až na konec světa - /1890/ - převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova.

Božena Němcova

17. prosince 2008 v 10:37 | Klara

Božena Němcová

Spisovatelka

Datum narození: / datum úmrtí:
04.02. 1820 / 21.01.1862
Místo narození: / místo úmrtí:
Vídeň / Praha
Znamení:
Vodnář






Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4.2.1820 ve Vídni, byla s polu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.

Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.

Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.

Když rodiny konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.

Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Dílo Boženy Němcové:
Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů.

Obrazy z okolí Domažlického - cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku.

Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života - 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí.

Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami - povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla.

Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.

V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.

Ema Watson

17. prosince 2008 v 9:26 | Klara
Povolání: Herečka
Věk: 18
Datum narození: 15. 04. 1990
Místo narození: Paříž, Francie (žije: Oxfordshire, Anglie)
Znamení: Beran

Fotky 702

Emma Watson
Emma Watson
Emma Watson

Videoklipy 17

Přehrát videoklip
Přehrát videoklip
Přehrát videoklip

Tapety 9

Tapeta: Emma Watson
Tapeta: Emma Watson
Tapeta: Emma Watson

Životopis

Emma Charlotte Duerre se narodila rodičům Jacqueline a Chrisovi (oba právníci)v Londýně 15. dubna 1990 . Když jí bylo pět let, rodiče se rozvedli a Emma se i se svým mladším bratrem Alexem přestěhovala do Oxfordshire, kde žijí s jejich matkou. V 7 letech Emma vyhrála svou první cenu ve školní recitační soutěži. Bylo jí právě 9 let, když muž z castingové agentury cestoval po všemožných školách v Anglii a hledal talentované děti pro konkurs do prvního filmu o Harrym, Ronovi a Hemioně. Emma si ...

Filmografie 7

2008 -Harry Potter a Princ dvojí krve (Harry Potter and the Half-Blood Prince) role: Hermione Granger
2007 -Ballet Shoes role: Pauline Fossil
2007 -Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix) role: Hermione Granger
2005 -Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire) role: Hermione Granger

Odkazy 16

Diskuse 1048

Datum
Uživatel
Příspěvek
15. 12. 2008
jo a ete neco chtel by jeji e mail pac
15. 12. 2008
emma je mega vklidu a preju ji ete
14. 12. 2008
Píše se abyste a jsou sprostá slova.
08. 12. 2008
Já si myslím,že ti co na Emmu
07. 12. 2008
Já si myslím že ti co říkají že

Miley Cyrus

17. prosince 2008 v 9:23 | Klara
Povolání: Herečka, zpěvačka
Věk: 16
Datum narození: 23. 11. 1992
Místo narození: Nashville, Tennessee, USA
Znamení: Střelec

Fotky 429

Miley Cyrus
Miley Cyrus
Miley Cyrus

Videoklipy 47

Přehrát videoklip
Přehrát videoklip
Přehrát videoklip

Tapety 47

Tapeta: Miley Cyrus
Tapeta: Miley Cyrus
Tapeta: Miley Cyrus

Životopis

Miley Cyrus se pravým jménem jmenuje Destiny Hope Cyrus. Když byla malá táta ji říkal Smiley (Smíšek) a později se ze Smiley stalo Miley a to už od té doby zůstalo. Miley je dcerou zpěváka Billiho Raye Cyruse. Už od malička se objevovala v různých reklamách . Největší zlom ovšem nastal, když vyhrála casting na hlavní roli do seriálu Hannah Montana, který je v produkci Disney. Je o mladé 14-leté středoškolačce, která je populární zpěvačkou a hvězdou. To ovšem nikdo neví, protože vystupuje s blonďatou ...

Filmografie 3

2007 -Muzikál ze střední 2 (High School Musical 2) role: Girl at Pool
2006 -Hannah Montana role: Hannah Montana / ...
2003 -Velká ryba (Big Fish) role: Ruthie - Age 8

Diskografie 4

2008

Odkazy 37

Kontakt

Miley Cyrus
CESD Talent Agency
10635 Santa Monica Blvd.
Suite 130/135
Los Angeles, CA 90025

Diskuse 420

Datum
Uživatel
Příspěvek
16. 12. 2008
Miley je moje nejoblibenější
16. 12. 2008
Miley je moje nejoblibenější
16. 12. 2008
no vo tom žádná
16. 12. 2008
jeden z mála
16. 12. 2008
v té angličtine je to

Ewa Farna

17. prosince 2008 v 9:20 | Klara
Povolání: Zpěvačka
Věk: 15
Datum narození: 12. 08. 1993
Místo narození: Třinec, Česká republika
Znamení: Lev

Životopis

Ewa Farna je mladá talentovaná poprocková zpěvačka, která po své debutové desce ,,Měls mě vůbec rád" přišla s druhým albem s názvem ,,Ticho", které pokřtila Lucie Bílá. Ewa žije nedaleko Třince ve Vendryni, má dva mladší sourozence, bratra Adama a sestru Magdalénu.

V létě 2007 Ewa relaxovala prací, což je, jak sama tvrdí, její nejoblíbenější činnost. Se svojí kapelou odehrála na desítky koncertů a festivalů, s fotografem Ondřejem Pýchou nafotila kolekci fotek na promo svého "Ticha" a ve studiu dokončila polskou verzi debutového alba "Měls mě vůbec rád", jež na polském trhu vyjde u Universal Poland.

Ewa Farna toho za svoji kariéru stíhla opravdu hodně. Její první deska "Měls mě vůbec rád" se stala "Nejprodávanějším Debutem v kategorii "Objev roku" v anketě Deska roku Allinaz 2006 , letos v červnu převzala od Universal Music platinovou desku za prodej více než 25.000 nosičů. Vyhrála titul "Objev roku Českého slavíka 2006", "Objev Ro(c)ku" časopisu Rock & Pop, "Objev rocku" hudební televizní stanice Óčko, "Nejlepší zpěvačka" v dětské anketě Jetix Awards, atd.

Všechny tyto zkušenosti, především koncerty a kontakt s publikem se "podepsaly" na jejím druhém albu. Deska v žádném případě nebude tichá, jak napovídá její název vybraný podle ústředního singlu (který už mimochodem zní prostřednictvím rádií). O to se spolu s Ewou postaral tým producentů Lešek Wronka s hudebním producentem Danem Hádlem a muzikanti z Ewiny kapely. Album "Ticho" bude obsahovat 13 písní od českých autorů Leška Wronky, Honzy Ponocného, kytaristy Ewy - Marka Trana a publishingu, textově se na albu podíleli osvědčení autoři z Ewina debutu Jana Rolincová-Hádlová, Petra Cvrkalová, Petr Šiška a také Ewa, která se autorsky podepsala na 4 textech. Na své si přijdou jak Ewini vrstevníci, náctiletí, tak starší publikum. Vokály si Ewa nazpívala na obě právě dotočené desky sama.

Od svého prvního koncertu v Třinci 16. března 2007 do konce roku stihne Ewa odehrát přes 50 koncertů v Čechách, na Slovensku a v Polsku a letošní koncertní tečkou bude turné Lucie Bílé, kde se Ewa Farná s mini koncertní verzí objeví jako host. "Obdivuju její zpěv a pracovitost. Je to pro mne splnění si dávného snu", říká Ewa o nabídce Lucie Bílé.

- První album ,,Měls mě vůbec rád", vyšlo 6.listopadu 2006 u Universal Music
- Singly: Měls mě vůbec rád a Zapadlej krám

- Druhé album ,,Ticho" , vyšlo 1. října 2007 u Universal Music
- Singl: Ticho a LA LA LAJ

Soutěže a ankety
- 2004 - 1. místo v okresní pěvecké soutěži ve Frýdku-Místku
- 2005 - 1. místo na Evropském festivalu mládeže v Polsku
- 2006 - 1. místo v polské televizní pěvecká soutěži "Šance na úspěch"
- 2006 - Český slavík Mattoni 2006 - "Objev roku"
- 2007 - RGM hudební ceny TV Óčka - "Objev roku"
- 2007 - Deska roku Allianz 2006 - album "Měls mě vůbec rád" se stalo "Nejprodávanějším Debutem v kategorii "Objev roku" (17 308 kusů)
- 2007 - "Objev Ro(c)ku" v anketě časopisu Rock&Pop
- 2007 - Nominace na "Objev roku" Anděl Allianz 2006
- 2007 - platinové album za prodej více než 20 tisíc desek
- 2007 - Nejlepší zpěvačka v anketě JETIX KIDS AWARDS 2007
- 2008 - 4.místo v Českém slavíkovi
- 2008 - Třetí Zpěvačka roku v anketě Anděl Allianz 2007
- 2008 - třetí místo v anketě Týtý v kategorii Zpěvačka ¶
- 2008 - Nejoblíbenější zpěvačka v anketě JETIX KIDS AWARDS 2008 prave ted má ewa zase bou první turné,vydala DVD blíž ke hvězdám live,objeví se v seriálu ošklivka katka a v polském seriálu "hela w opalach".Dokonce se objeví jako předskokanka na turné No Name.

Kam dál