Tomáš Garrigue Masaryk

17. prosince 2008 v 10:42 | Klara

Tomáš Garrigue Masaryk

1. československý prezident

Datum narození: / datum úmrtí:
07.03. 1850 / 14.09.1937
Místo narození: / místo úmrtí:
Hodonín / Lány
Znamení:
Ryby






Tomáš Garrigue Masaryk, uváděno také Tomáš Garrique Masaryk (7. března 1850, Hodonín - 14. září 1937, Lány) byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista.

Život
Masaryk se narodil v chudé rodině . Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu.

Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta.

Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil.

Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval "přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice" - realismus. Revue "Čas" se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti - Jana a Olgu.

I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly "Naše doba", nebo do novin "Čas", na jejichž vzniku se aktivně podílel.

Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému a nedobře nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky, to ostatně dokázala.

Masaryk byl hluboce věřící člověk, přesto uvítal vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí.

Za první světové války Masaryk zaujal stanovisko nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize "Nová Evropa: Stanovisko slovanské" ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy, eventuelně i ve formě federace demokratických států.

K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu.

Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když "Tatíček Masaryk" zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: "Nebát se a nekrást".

Masaryk byl označen za "presidenta Osvoboditele" a ještě za jeho života byl přijat zákon "Masaryk se zasloužil o stát", známý též jako Lex Masaryk. Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní.

Dílo
Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození. Praha 1895; 2. ed.: Praha 1908
Naše nynější krise. Praha 1895
Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1896; 2. ed.: Praha 1908

Životopisná data
Studia
1872 maturita a zápis na filosofickou fakultu ve Vídni na obor filologie
1876 konec universitních studií

Politická činnost
nový politický směr realismus
1891-1893 poslanec říšské rady s mandátem za mladočechy
1899 Polanská aféra - Hilsneriáda - po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky prosadil revizi procesu
1900 vytváří českou stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková)
1907-1914 poslanec říšské rady s mandátem za mladočechy
1916 jednání v Anglii o budoucím Československu
1917 jednání v Rusku
1918 jednání v USA
1918, 1920, 1927 a 1934 president ČSR
14. prosince 1935 pro nemoc abdikoval

Pedagogická činnost
1876 doktorská teze
1878 "Privatdozent" v Vídni
1881 habilitace
1882 Extraordinárus filozofie České univerzity v Praze
1897 profesorem Karlovy university

Publikační činnost
Politika
1895 Česká otázka
1895 Naše nynější krise
1895 Jan Hus
1896 Karel Havlíček
1896 Moderní člověk a náboženství
1896 Otázka sociální
1918 Nová Evropa
kniha pamětí Světová revoluce

Věda
1883 redaktor vědeckého časopisu Athenaeum
1881 habilitace zabývající se problémem sebevraždy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama